Králíci

Králíčky je potřeba očkovat proti moru a myxomatóze, které jsou přenášené bodavým hmyzem. Na tyto nemoci se v drtivé většině umírá, jsou špatně léčitelné. Nevystavujte svého králíčka riziku nákazy, očkujte.

MOR KRÁLIKŮ

Mor králíků je relativně nové onemocnění, poprvé popsané roku 1984 v Číně. Během následujících tří let se rozšířilo do Evropy (v ČR popsáno poprvé roku 1987) a dnes se vyskytuje ve více než 40 zemích 4 kontinentů.
Pokud dojde k propuknutí moru v chovech králíků, dochází k velmi vysokým ztrátám způsobeným úhynem zvířat. Úmrtnost v postižených chovech může dosáhnout až 100 %!

Původce onemocnění

Původcem onemocnění je Kalicivirus.

Klinické příznaky
Klinické příznaky jsou zpočátku nenápadné: malátnost, spavost, nepřijímání potravy. Během několika hodin se mohou objevit nervové příznaky: neúplné ochrnutí, ochrnutí. Dále je popisováno krvácení z nosu, edém spojivek, případně modrofialové zbarvení sliznic a kůže okrajových částí těla.
Průběh nemoci je obvykle velmi rychlý. Zvíře umírá většinou v průběhu 12 až 24 hodin po objevení prvních příznaků. Často nacházíme již mrtvé králíky bez jakýchkoliv příznaků. Při pitvě uhynulého králíka zjišťujeme krvácení do hrudníku, břicha a na ledvinách.

Přenos onemocnění: přímo mezi králíky, vzduchem, prachem, bodavým hmyzem, nepřímo krmivem, chovatelskými pomůckami. K rychlému šíření onemocnění přispívá také nedostatečná výživa zvířat a špatná zoohygiena.

Terapie, prevence
Terapie moru králíků neexistuje, jedinou účinnou ochranou je včasná a pravidelná vakcinace králíků (kromě dodržování zásad zootechniky a zoohygieny, zamezení styku s hmyzem atd.). Důležité je také izolování jedinců s příznaky onemocnění, aby nedošlo k nakažení ještě zdravých králíků.
Nemalý význam k předcházení tohoto onemocnění má i správné dodržování vakcinačního schématu. Vakcinační schéma souvisí s věkovou rezistencí vůči kaliciviru způsobujícímu mor králíků. Je známo, že před dosažením 4 týdnů věku jsou králíci prakticky vůči kaliciviru nevnímaví. Mezi 4. až 10. týdnem věku se vnímavost zvyšuje a u zvířat starších 10 týdnů dosahuje maxima.

MYXOMATÓZA KRÁLIKŮ

Myxomatóza králíků je známá více jak 100 let. Přesto je toto onemocnění stále aktuální. Během posledního desetiletí se mění formy onemocnění způsobeného virem myxomatózy. Kromě „klasické“ myxomatózy s uzlíky na hlavě a otoky v genitální krajině se setkáváme s atypickou formou onemocnění označovanou jako forma plicní, která se vyznačuje převládáním plicních klinických příznaků a omezením až nepřítomností myxomů.
Myxomatóza králíků může způsobovat opět velmi vysoké ztráty. Myxomatóza je onemocnění, u kterého – stejně tak jako u moru králíků – není žádná specifická léčba nemocných jedinců.

Původce onemocnění
Velice odolný virus myxomatózy patří do čeledi Poxviridae, podčeledi Chondropoxvirinae a rodu Leporipoxvirus.

Přenos onemocnění

Přímo mezi králíky, vzduchem, prachem, bodavým hmyzem, nepřímo krmivem, chovatelskými pomůckami. V poslední době dochází k enormnímu nárůstu populace komárů, kteří představují velmi nebezpečný způsob přenosu myxomatózy. Chovatelé často zapomínají na „staré dobré zásady“ ochrany králíků před komáry jako je použití sítí ke snížení průniku komárů a použití přípravků na hubení hmyzu. Jednou z možností přenosu infekce jsou hromadné zákroky – vakcinace.

Klinické příznaky
Po 6 až 10-denní inkubační době dochází zpočátku k seróznímu, později hlenohnisavému výtoku z očí a slepení víček. Později na uších, hlavě a zevních pohlavních orgánech se tvoří myxomatózní uzlovité změny. V důsledku zduření nosní sliznice králík obtížně dýchá. Za 12 až 15 dnů králíci umírají z důvodů vyhublosti a vyčerpání. Králíci, kteří nákazu přežijí, se stávají dlouhodobými nosiči viru. V posledních letech je častá tzv. „plicní myxomátóza“, která se vyznačuje převládáním plicních klinických příznaků a omezením až nepřítomností myxomů.

Terapie, prevence

Terapie neexistuje, jedinou účinnou ochranou proti myxomatóze je včasná a pravidelná vakcinace králíků. Z epizootologického hlediska je nutno prosazovat plošnou vakcinaci králíků, zejména pak dodržování této zásady v jednotlivých chovech. Neimunizovaná zvířata mohou být zdrojem nákazy pro ostatní i příčinou pasážování a zvyšování virulence terénních kmenů viru myxomatózy. Na výsledný efekt imunizace králíků proti myxomatóze má vliv uplatňování dalších preventivních opatření jako okamžitá izolace králíků s příznaky onemocnění, instalace ochranných sítí proti hmyzu, použití přípravků na hubení hmyzu, provádění dezinfekčních opatření, nekrmení krmivem z ploch, kde mají přístup divocí králíci, optimální výživa a zoohygiena apod.

Účinná ochrana králíků proti myxomatóze je zabezpečena pomocí vakcinace.

PASTERELÓZA

Pasterelóza neboli "nakažlivá rýma" je onemocnění králíků s vysokou nemocností a úmrtností. V poslední době nabývá toto onemocnění na aktuálnosti. Onemocnění může způsobovat vysoké ztráty způsobené přímým úhynem králíků.

Původce onemocnění

Několik druhů bakterií, ale vždy za přítomnosti Pasteurella multocida.

Klinické příznaky
Pasterelóza králíků může probíhat v různých formách: septikémie, onemocnění dýchacích cest, záněty středního ucha a mozku, tvorba abscesů ve tkáních, záněty pochvy a dělohy. Příznaky: pofrkávání, netečnost, sešlost, serózní výtok z nosních otvorů, později až příškvary, hnisavý výtok z oka (většinou jednostranný – na rozdíl od myxomatózy), později až hnisavé záněty na plicích a pohrudnici. Úhyny dosahují až 90 %.

Přenos onemocnění

Nemocnými králíky přímo na zdravé jedince, nepřímo krmivem, nástroji. K onemocnění přispívá špatně odvětrávané prostředí.

Terapie

Injekčně aplikovat antibiotika a vitamín A.

Prevence: izolace králíků s příznaky onemocnění, karanténa nových králíků, optimální výživa a zoohygiena.

Účinná profylaxe proti pasterelóze králíků je zabezpečena vakcinací. Vakcínu je možné aplikovat králíkům samostatně nebo simultánně s vakcínou proti myxomatóze a moru králíků. 

KOKCIDIÓZA

Původce kokcidiózy: Kokcidie rodu Eimeria.

Přenos
Kontaminované krmivo, voda, chovatelské pomůcky.

Predispoziční faktory
Změna krmení, teploty, zvýšená vlhkost, stres. Největší nebezpečí u mláďat po odstavu ve stáří 6 až 8 týdnů.

Klinické příznaky

Poruchy trávení, nadmutí, průjem, vyhublost (kaprovitý hřbet), matná srst, nahrbení.

Prevence

Izolovat nemocné králíky, optimální výživa a zoohygiena. Oocysty kokcidií jsou velice odolné, a proto je nezbytná častá a pravidelná očista králičích příbytků s fyzikální (horká voda) a chemickou dezinfekcí.

Léčba
Antikokcidika a sulfonamidy.

Vakcinace – jediná a účinná ochrana proti onemocněním králíků. Jedině správné dodržování veterinární péče může ochránit vašeho králíčka před nebezpečnými nemocemi!